Vždycky jsem si říkala, že politické dění není opravdu nic pro mě. A politika mě nikdy nezajímala. A už vím, že jen do té doby, než se můj otec začal zajímat o politiku. Vůbec nevím, proč se o to začal zajímat. Otec chodil do práce, kde vlastně ani neměli příležitost se potkat s nějakým politikem anebo dalšími jinými politickými názory. Ale jsem velmi zvědavá, kde otec vůbec k politice přišel. A když mi to řekl, tak jsem chtěla úplně smát.
Protože mi otec řekl, že k nim přišla jedna kolegyně, která se zajímala o politiku a taky dokonce její bratr prý v politice je. Otec z té kolegyně byl úplně uchvácen. Taky vám ale musím předem říct, že mí rodiče jsou rozvedení, takže každý může mít jiného partnera. Byl to docela pro mě šok. Vůbec jsem nechápala, jak někdo může mít rád politiku. Vždycky když vidím v televizi politiky, tak se jenom stále hádají a mají každý odlišný názor. V politice jde hlavně o peníze, nic logického jsem v politice ovšem neviděla. A pokaždé, když vidím v televizi nějakého politika, tak si říkám, jestli to všechno myslí vážně.
Protože některé politické, až dětské názory jsou opravdu velmi složité a nikdy dost vtipné nebo nesmyslné. A někdy je to opravdu hodně k smíchu, což mi dáte jistě z pravdu. Taky vám nedoporučuji, abyste někde na veřejnosti třeba nemluvili o politice, když ty lidi neznáte. Kolikrát se může stát nemilá situace, že se lidé hádají jenom kvůli tomu, že každý člověk má úplně odlišný názor na politiku. Podle mě se tady hádky jenom množí, když se nejen o politiku. A tak já jsem si řekla, že raději se pokaždé zdržím nějakého politického názorování nebo debat. Nemám totiž sílu na to, abych si otravovala čas tím, že se budu s někým dohadovat kvůli tomu, kdo má pravdu a kdo ne. Protože je tady jasné, že pravdu v politice nemá nikdy nikdo. Všechno je jenom na půl.