My ženy to v životě nemáme vždycky taky moc jednoduché. Pamatuji si, jak moje maminka si vždycky neviděla rady s mým otcem. Víte, můj otec nebyl nikdy úplně dokonalý muž a manžela. A abych pravdu řekla, tak i jako otec stál za nic. Někdy si pamatuji, že by se s námi, se svými dětmi, učil do školy. Mrzelo mě to a já tak měla vždycky takový vzor, že všechno, kam musí odřít žena. A proč? Sic nyní už vím, že my ženy jsme opravdu hodně silné a dokážeme dělat i více věcí najednou, ale taky přeci chceme být milované a taky chápané. Vždyť mi ukažte ženu, která netouží po lásce, pohlazení a taky pochopení. každá žena o tom sní a myslím si, že moje maminka taky po tom toužila. Sice nevím, jestli se jí někdy podařilo najít tu pravou velkou lásku, ale abych se vám přiznala, tak jsem velmi ráda za to, že maminka otce opustila. Na co být s takovým mužem, který nestojí ani za zlámaný groš?
Já vám nevím, ale já bych nemohla opravdu být s nějakým mužem, kdo by mi nevyhovoval. Já jsem žena a toužím opravdu po pravém a hodné gentlemanovi, který mi pomůže a nechová se k ženám jako hulvát. Nebo jako můj otec. Otec byl hulvát, nyní je tedy sice otci skoro sedmdesát let a změnil se. Jenomže on se taky změnil, a to s velmi očekávanýma logickým důvodem.
On totiž strne, nemá ženu ani jiné dítě. takže on doufám´, že se o něj někdo ve stáží postará. Otec není moc zdravý, takže má strach, že zůstane na ocet? Jak byste se zachovali vy? Pomohli byste svému otci, kteří na vás celý život kašlala a bral vás jako obtíž? A vaši maminku jenom trápil? Víte, my ženy v tom nejsme nějak zběhlé a je to pro nás velmi složité rozhodnutí, ale věřím, že otec jednou dostane velké ponaučení, že se k ženám má chovat slušně, a hlavně s úctou. A co si myslíte vy o tom, že by měl být vždycky slušný k ženě? Je to správné nebo má mít muž tvrdou ruku?